Dárek č. 2 - Pohádka

Princezna na hrášku

     Byla jednou jedna rodina. Ale nebyla to obyčejná rodina. Byla královská. Byla zima, sněžilo, všichni si prozpěvovali. Do toho najednou ,, Béééé!!!!!! Bééé!!!!!´´ A služebná běží k Panu Králi. Volá ,, Je to holčička!´´ Král vstane a běží za svou manželkou. Jak vejde do dveří, tak se rozzáří nad svou prvorozenou dcerou. ,, Budeme jí říkat Eglantýna.´´
Královna se usmívá nad svou malou holčičkou, poté ji položí do kolébky.
     Princezně jsou dva měsíce. Královna umírá.
,, Muži, chci, abys dal naší holčičce tuto dečku. Upletla jsem ji pro ni, aby ji hřála místo mě, až zde nebudu.´´ Pan Král s pláčem odpoví ,, Dobře. Ale věz, že tě budu vždy milovat a nikdy na tebe nezapomenu.´´ Paní královna se usměje. ,, Já tě také na vždy budu milovat.´´ na to královna.
     ,, Královna zemřela!!!!!! Královna zemřela!!!!! ´´ Pan král, manžel, pláče nad postelí, kde leží jeho žena. ,, Nikdy na tebe nezapomenu. ´´ Dítě pláče. ,, Neboj malá Eglantýnko, navždy tě budu chránit.
     Byl temný večer, zlá čarodějnice přiletěla oknem do pokoje a unesla královu malou dceřinku. Byla rozzlobená na krále, protože ji vyhnal z království, protože nedodržovala zákony říše, začarovávala vesničany a dělala další zlé skutky. Nad lesem nazývaný ,, Začarovaný les´´ se hluboce zasmála ,, Ha ha ha!!! Teď uvidíme, kdo bude samotný a smutný!!! Ha ha ha ha!!! ´´
     Druhý den ráno vzbudil krále zděšený výkřik služebné z Eglantýnina pokoje. ,, Áááááááá!!!! Ááááááá!!!! Ani si nestihl nazout své nejoblíbenější fialové bačkory a utíkal do jejího pokoje.
Služebná volá : ,, Princezna, malá Eglantýna, zmizela!!!! Je pryč!!!!! ´´ ,, Néééé!!!! ´´ volal královský otec. Svolal pátrání po dceři. Ale nikdo ji nikdy nenašel. Od té smutné doby bylo království nešťastné nad ztrátou své malé princezny, dcerušky.
     Čarodějnice mezitím z princezny vychovávala svou služebnou. Říkala jí ,, Týno!´´
Týna sháněla a vařila jídlo, trhala po lese různé bylinky atd. To bylo stále ,, Týno, kde zase vězíš?!! Udělej mi čaj z pavoučích nožiček, chmelový chleba s mátovým máslem a na vrch pomazánku ze zelených muchomůrek.´´ A Týna na to ,, Samozřejmě. Hned to bude. ´´
Někdy čarodějnice vůbec nevyšla ze svého pokoje, takže musela Týna udělat i práce, které zlá čarodějnice dělala svými čáry. A byly i chvíle, kdy Týna musela udělat ůplně vše : Uvařila jídlo, umyla nádobí, prostřela stůl, vyprala oblečení čarodějnice, usušila je na sluníčku, natrhala bylinky v Lese Zlolese, jak tomuto lesu říkávala, protože tam žilo plno nebezpečných stvoření. Hejkalové, Vrány Brouzdalky, které vykrákaly vše, co kde slyšeli, vílušky Zlodušky a další zlá stvoření. Nakonec zametla prach v celé staré chalupě. A když měla vše hotové, tak šla do kouzelného lesa Kolesa. Ten ale byl úplně odlišný od Zlolesa. Byla tam samá milá a hodná zvířátka. Veverky, medvědi, srnky, jezevci, lišky, králíčci, ptáčci, ale byla tam i kouzelná zvířátka jako např. hrošíci Bzučíci, kteří stále bzučili, Pan Tchořík, který stále zapáchal, ale byl velmi hodný, vždy zval Týnu do svého velmi útulného domečku pod Starou Vrbou Moudrovkou a vždy když byl šťastný, tak se zabarvil do tak překrásných barev až z toho oči přecházeli, a plno dalších prazvláštních kouzelných zvířátek, která ji měla moc ráda.
Každý den jim tam tajně nosila samé dobrůtky – maliny, borůvky, jahody, třešně, sladkosti ze sladkého stromku štěstí, atd.
     Jednoho dne se Týna zatoulala dále do Lesa Kolesa. Našla jednu lávku, která vedla přes řeku. A protože byla velmi zvědavá, tak ji přešla a uviděla něco neuvěřitelného!!! Byl tam tajný vstup do starého chrámu. Moc se jí líbil. Od té doby tam stále chodila, když měla volnou chvíli. A prohlásila to za své tajné místo. Nikomu kromě svých zvířecích kamarádů o tom neřekla.
     Na zámku žil jeden dobrý přítel krále. Jmenoval se princ Maxmilián. Chtěl nějakou krásnou a bohatou princeznu. Jednoho dne se vydal na jiný zámek,
za princeznou, která prý byla moc bohatá a velmi krásná. Jel lesem na koni a náhle uviděl krásnou dámu, která utíkala před medvědem. Rychle jel za ní, aby ji zachránil. Náhle uviděl starý chrám zarostlý mechem, trávou a různými liánami. Stál v jezírku. Nikoho nikde neviděl. Ani záhadnou dívku a ani medvěda. ,, Vrrr. Brum brum brum.´´ ,, Co je to za zvuky? ´´ Pomyslí si princ. Otočí se….. A co nevidí?! Medvěd!!!!!! ,, Ááááááá!!!!!!!!!!!!!!!!!!´´ Medvěd po něm tlapama chňape. Zpoza kamene se ozve : ,, Brumlo!! Co to děláš?! Nehraj si s cizími lidmi. Oni tě neznají, mohli by ti ublížit. Běž si radši hrát s králíčkem Ušáčkem.´´ Medvěd jakoby Týně rozuměl. Pokýval hlavou pro souhlas, a utíkal s úsměvem zpět do lesa. ,, Co tady děláš? Jak se jmenuješ? ´´ Zeptala se Týna prince. ,, Já jsem pr…. ehm….. tedy Maxmilián. Chtěl jsem tě zachránit před tím medvědem. ´´ ,, Ale mezitím jsem tě zachránila já, viď? Ale my jsme si jen hráli na honěnou. ´´ Princ se zeptá ,, Co je tohle za místo?´´ ,, To je mé tajné místo. Chceš tady provést? ´´ ,, Ano. Samozřejmě.´´ ,, Musím teď bohužel jít. Za chvíli se vrátím. Počkej zde, prosím.´´ A běží zpátky do chalupy. Čarodějnice chtěla udělat večeři. Princ si řekne ,, Ta je ale nádherná. Ale je to jen chudá dívka. Žádná princezna. ´´ A odejde. Když se tam opět Týna vrátí, tak uvidí nepříjemné překvapení. ,, Princ je pryč. Odešel. ´´ Týna s obavami o prince odešla zase za svými kamarády zvířátky.
Princ Maxmilián obešel plno princezen.

Nejdříve princeznu Venu, byla krásná a bohatá, ale byla velmi, ale velmi pyšná. Druhá byla princezna Dínamusa. Ta byla skvělá, chytrá, bohatá a veselá. Ale to bylo stále ,, Kde je moje zrcadlo?! Já mám hlad! Co je tohleto?! Vy jste ale neschopní! ´´ A tak dále a tak dále. Pak jel na koni k poslední princezně v téhle zemi. Ta byla ovšem dokonalá, neměla chybu. Byla krásná, bohatá, …….. Prostě skvělá. Princ chtěl políbit ruku princezně. Princezna mu ji podala, ale náhle ho štípla za nos. Princ zjistil, že je to velká vtípkařka a že je velmi aktivní. Na prince až moc. Proto odtamtud rychle utekl a ani se nerozloučil. Zjistil, že bohatství není důležité. Hlavní je láska. Ale tu stále nemohl nalézt.
     Když Týna druhý den přišla do chrámu, tak na něco šlápla. Byl to malý obrázek zámku, kde princ žil. Týna se pousmála a pomyslela si ,, Kdybych navštívila zámek, zjistila bych, zda se princovi nic nestalo. ´´
     Další den byl den, kdy čarodějnice chtěla být v posteli celý den. Tak Týna udělala rychle všechnu práci a pak se nepozorovaně odplížila ven z domu. Šla a šla a šla……
Cesta byla velmi dlouhá, Šla den a noc a ještě jeden den. Vůbec nespala, jak se těšila, až ho zase uvidí. Došla až k zámku. Tam zaťukala na bránu a požádala je, jestli by ji pustili dovnitř. Ale protože ji nechtěli vpustit, tak musela říct, že je to princezna a že ji přepadli cestou sem loupežníci a ukradli jí všechny drahé a vzácné šperky
a oblečení z dračího hedvábí. Dali jí jen tyhle roztrhané a špinavé šaty. Pod touto zámínkou ji vpustili dovnitř. Přihlásila se v zámku jako princezna Týna z Bílého království. A protože byla velmi unavená cestou sem, poprosila je, zda by si nemohla na chvíli odpočinout. Řekli
,, Ale ovšem že můžeš. ´´ Ale Týna nevěděla, že jí pod třináctou madraci, nejnižší, položily jeden malý hrášek.

Princezna si lehla. Služebné přemýšlely, zda to je pravá princezna. Princezna se prý podle starých spisů pozná podle toho, že je tak jemná a má měkké srdce, že ani na tomto malém hrášku nebude moci usnout. Princezna usne.
,, Ach….. Není to princezna. Je to nějaká podvodnice. Ach…..´´ Náhle se princezna Týna otočí, a pak znovu a znovu. Nemohla spát. ,, Je to princezna!!!!! Je!!!!! ´´ ,, Na téhle posteli se nedá spát. Není něco pod madrací? ´ Zvolala Týna.

     Mezitím se princ Maxmilián dozvěděl, že je na zámku dívka.

Se smutkem jel zpátky, protože nenašel svou lásku. Až na místě se dozvěděl, že ta dívka je Týna. A dokonce, že je to princezna!!!!! ,, Cože?!!!! Ona je princezna?!!!! ´´ Šťastný princ Maxmilián políbil princezně ruku a řekl jí, že ji miluje. Týna řekla, že ho také miluje. Princ se usmál. A princ náhle řekl ,, Vezmeme se.´´ Týna na to ,, Ano.´´
      A byla svatba. Oddal je sám pan Král. Když princezna šla k oltáři tak omylem zakopla o podpatek u botiček, protože je nikdy nenosila. Upadla a bota jí spadla z nohy. Princ k ní utíkal, aby jí pomohl se zvednout. Jedna služebná, která jí též pomáhala vstát, uviděla znamínko ve tvaru listu na ruce. ,, Ten měla naše princezna!!! Eglantýna!!! Eglantýno?!! Jsi to ty? ´´ Když Král uslyšel jméno Eglantýna, šel se podívat co se děje. Když ale uviděl znamínko ve tvaru listu….. Zůstal překvapením bez sebe. Nemohl tomu uvěřit!! Je to ona!! Jeho malá dceruška!! Jeho Eglantýnka!! ,, Jak se jmenuješ? ´´ zeptal se Král. ,, Týna. Vychovávala mne čarodějnice. Říkala, že mne unesla. Ale neřekla mi komu. ´´ ,, Tak jsi to ty!!! Má malá Eglantýna. To jsem já, tvůj otec. ´´ ,, Tati?!!! ´´

Eglantýna úžasem omdlela. Svatba se odložila na později. Teď bylo důležité hlavně zdraví jejich princezny. Eglantýna se vzbudila ve svém pokoji až druhý den. Nemohla tomu uvěřit. ,, Mám tatínka!!! Já mám tatínka!!! ´´
A objala poprvé svého otce. A chtěla vědět vše o své mamince.
      Pak se vzali, Maxmilián a Eglantýna. A všichni jejich svatbu oslavili. A byli šťastní až na věky.

Obrázky : Deviant art