Upírka Aden

Mám celkem krátké blonďaté vlasy. Mám také modré oči. Nebyla jsem vždy upírka. Mé pravé jméno bylo Adéla Růžová. Ale nazývali mne Áďo. Byla jsem proměněna
v upírku i když jsem nechtěla. A toto je můj příběh. Stalo se to za tmavé deštivé noci. Nebylo vidět ani na krok. Byla veliká bouřka. Samé hromy a blesky, a já se chtěla dostat domů. Snažila jsem projít lesem, ale silný vítr porazil několik stromů, které spadli na cestu. Byly už pouze dvě cesty jak se dostat pryč: přes lávku u rybníka a přes louku kde nic nerostlo. Vesničané proto na palouk dali ceduli s nápisem: TEMNÝ HŘBITOV. Vydala jsem se tedy k rybníku. Když jsem byla skoro u něj tak začalo ohromně pršet. Snažila jsem se tedy rychle přejít. A jak jsem byla uprostřed lávky strnula jsem pohledem na praskající ohradě. Za okamžik se voda z rybníka přelila i přes lávku. V poslední chvíli jsem stačila uskočit. Zdálo se mi to velmi podezřelé, nejdříve spadané stromy v lese, a teď voda, která se tu ještě nikdy nepřevalila, protože ohrada je z prastarého stromu, který má
nejsilnější dřevo v zemi. Neměla jsem na vybranou. Musela jsem jít přes TEMNÝ HŘBITOV!!!! Takže jsem šla. Došla jsem k ceduli a tam jsem zastavila. Najednou jsem uslyšela zvláštní smích. Zněl asi jako: HA HA HA, HO HO HO, HA HA HA, HE HE HE!!!! Hrozně jsem se vystrašila! Rychle jsem utíkala, a utíkala a utíkala! Najednou jsem zakopla o kořen stromu. V tu chvíli mi prolétlo hlavou: Jak to, že je tu kořen? Vždyť tu nikdy nic nerostlo?! V tom musí být nějaká zlá magie! Na nic jsem nečekala a opět jsem se dala do běhu. A to jsem za mnou slyšela praskání větviček, potom zase silné kroky, nebo dokonce mlaskání a škrábání drápů! Najednou jsem zastavila! Nechtěla jsem, ale přes to jsem zastavila! Něco studeného mne chytilo za krk. Silně mi něco zamlaskalo u ucha,

a............... a dál už si nic nepamatuji. Pak už vím jen, že jsem se probudila u nedalekého stromu. Nevěděla jsem co se stalo, ale věděla jsem, že se určitě rodiče bojí, kde jsem. Vstala jsem a šla jsem domů. Od té chvíle se děli zvláštní věci! Můj pes mne vždy měl rád, ale teď na mne jen vrčel a štěkal. Měla jsem velikou chuť na syrové maso, a další zvláštní věci. Nejhorší z toho bylo, že má rodina měla dobrý měsíc, a tak jsme si za utržené peníze koupili zrcadlo. Když jsem se chtěla na sebe v zrcadle podívat tak jsem se neviděla!!!! Strašně jsem zakřičela!!!!!!!!!!! Rodiče se podívali na mne co se děje, že tak křičím. A v tom to uviděli také!!! Neviděli vůbec nic!!! Vůbec nic!!!!! Jenom sebe a mého brášku Péťu!!!! Po mém odrazu v zrcadle nebylo ani vidu ani slechu!!!! Příšerné!!!!! Maminka s tatínkem začali ječet. Maminka najednou omdlela a tatínek s bráškou běželi k mamince, co se jí stalo. Já jsem s pláčem utekla. Pouze jsem rychle rodině napsala, že se omlouvám: DRAHÁ RODINO - MAMINKO, TATÍNKU A PÉŤO. NECHTĚLA JSEM VÁS VYSTRAŠIT. NEVÍM SICE CO SE STALO, ALE MUSÍM PRYČ. AŽ ZJISTÍM CO SE STALO, A ZMĚNÍM SE OPĚT VE VAŠI STAROU ADÉLKU, TAK SE VRÁTÍM. DOUFÁM, ŽE MNE BUDETE VIDĚT JAKO DŘÍV A BUDETE MNE MÍT STEJNĚ RÁDI. DO TÉ DOBY NASHLEDANOU. VAŠE ADÉLKA
Utekla jsem daleko, daleko, daleko za hory a řeky. Chtěla jsem být co nejdál. Mezi tou dobou jsem se hodně změnila - narostli mi drápy, trochu chlupy,ale hlavně mi narostli dva veliké přední zuby. Neměla jsem čas si vzít nějakou obživu. Musela jsem si ji obstarat sama. Sice jsem nechtěla, ale musela jsem to udělat. Zabila jsem zvíře. Ale časem jsem si zvykla. Za dva, tři, čtyři měsíce( už nemám ponětí jaká to byla dlouhá doba od mého útěku z domova, dokonce jsem si ani nepamatovala jak se jmenuji, tak jsem si dala jméno Aden ) jsem z dálky uviděla malé městečko.
,,Konečně!´´ řekla jsem si. Ale věděla jsem, že si musím už dávat pozor co dělám a abych
se moc neukazovala ve dne ( protože to moc bolelo, takže jsem se přes den musela schovávat v lese, nebo v prázdných chalupách a chatách ). Představila jsem se tam jako Aden. A začala jsem pracovat na Hřbitově. A to je konec mého bříběhu. Prozatím. Ale nikdy se nevzdám svého šťastného konce s rodinou! Nikdy! Slyšíte! Nikdy!!!

Zdroj: Obrázky
Příběh - moje